Journal

Večer před odjezdem jsme počítaly zásoby. Chladily lahve. Přerovnávaly bedny. Bude jich moc? Málo? Nevíme. Je to náš první jarmark. Mezi zkušenými řemeslníky, lidmi, kteří to dělají léta. A my přijdeme s příběhem o tanzanské třešni a slupce, z které svět zná jen pražené jádro.

Když jsem poprvé přemýšlela o tom, čím dochutit cascarachu, hledala jsem dlouho. Zkoušela jsem různé kombinace, různé bylinky, různé cesty. A pak jsem narazila na něco, co mě přivedlo na správnou stopu.

Cascara sama o sobě je zajímavá. Ale ve chvíli, kdy se potká s fermentací, začne se její příběh posouvat dál. Představ si nálev, který necháš stát. První den se nic neděje. Druhý den také ne. A pak se to začne pomalu měnit. Na hladině se vytvoří jemná vrstva, uvnitř se rozběhne proces, který není vidět, ale je cítit. Nápoj se proměňuje, zraje, hledá svou rovnováhu. To je moment, kdy vzniká kombucha.

Někdy prostě jdete za svým snem. Hlavu máte plnou nápadů, ruce od práce a vede vás hlavně intuice. A někdy vás k tomu dotlačí samotný život.

Dřív, než se káva začala pít tak, jak ji známe dnes, chutnal tenhle příběh úplně jinak. Nepil se extrakt z praženého zrna. Pil se celý plod. Kávová třešeň v celé své podobě, tak jak dozrála na stromě. A právě tam někde začíná i cascara.

Jak to celé vzniklo? - Říká se, že některé příběhy se nerodí proto, aby byly vysvětleny, ale aby byly prožity. A tenhle začíná bouří. Vítr rval plachty, moře pohlcovalo lodě a vlny neměly slitování. Když se ráno uklidnily, zůstalo po nich jen ticho, rozbité dřevo a několik přeživších vyplavených na břeh neznámého ostrova.